6 mých oblíbených seriálů na VOYO.CZ

Zapomeňte na Výměny manželek a Ulici, na které “rozhodně nekoukám” a nechte si ode mě doporučit pár věcí, o kterých jste určitě slyšeli, ale chci popsat, co přesně mě na nich baví.

Osobně jsem se Voyo.cz dlouho vyhýbala právě proto, že jsem jej měla zafixované jako platformu pro boomery, kteří chtějí sledovat právě zmíněnou Ulici ze záznamu, ale poté, co jsem se sama registrovala kvůli seriálu Iveta (který zmiňuju níže). Sepsala jsem si seznam seriálů, které mě na Voyo bavily a možná by mohly bavit i vás.

Druhá šanca

Tento seriál je tak specifický, že o něm chystám samostatný článek. Jde totiž o jeden z těch projektů, který si televize mezi sebou předávají prakticky hotový. V češtině vyšel pod názvem Chlap a na ČSFD.cz se sledující rozplývají nad “konečně dobrým českým Dr. House”. Nic ale není dál od pravdy. Druhá šanca i Chlap jsou přesným remakem italského seriálu Návrat do života, jenž ale nemá s Dr. House co dělat.

Seriál je inspirován knihou renomovaného lékaře, který vinou autonehody přišel o vzpomínky na posledních deset let. Jeho rekonvalescence mimo jiné zahrnovala dostudování medicíny v rozsahu, který navždycky zapomněl. Klíčové pro jeho příběh je, že kvůli nehodě zapomněl, jakým člověkem se za ta léta stal a zásadně přehodnotil svůj přístup k pacientům a k léčbě. Druhá šanca, Návrat do života i Chlap jsou spíš takové “vztahovky” protkané sem tam nějakou profesní intrikou.

Pochopitelně nejlepší bude podívat se rovnou na originál; ale pokud vám stačí remake, osobně preferuju slovenskou verzi před českým Chlapem. Jsem totiž překvapená, že i seriál, který je převzatý prakticky 1:1 se dá v různých zemích natočit tak odlišně. Slovenský představitel hlavní postavy je mnohem sympatičtější, vlídnější a vtipnější, než jeho český protějšek. Dodnes mám v hlavě zapsaný taky použitý hudební “layout”, který silně hraje na emoce. Kladně taky hodnotím zvolené zobrazení pandemie.

Podotýkám, že pakliže se chcete připojit k mému přirovnávání, všechny čtyři zmíněné seriály najdete na Voyo.cz i s dabingem.

Zlatá labuť

Zlatá labuť je velice něžně propracovaná záležitost. Opět jde spíš o “telenovelu” na pozadí druhé světové války. Seriál je volně inspirovaný Holkami na drátě (jež najdete na Netflixu); nápadně podobné je nejen prostředí, ale pracovní uniformy představitelek. Hlavní linka se, jako ve správné telenovele, úplně nedá přesně odhadnout. Semtam někdo zamává pravicí nebo je odveden gestapem, občas se tam střílí a ústřední postava Bára Veselá, která se pořád ne a ne provdat za bohatého šéfa, přičemž do konce války nám zbývá ještě pár let, už stihla udělat tolik průšvihů, že se happyendu dožije stěží.

Ale jeden nikdy neví.

Proč mě seriál baví? Protože vždycky když vidím Kristýnu Ryšku v halence a s drdolem, mám chuť se umýt, učesat, namalovat a vyhodit všechny džíny. Hraje sice potvoru, ale rozhodně ve mně probouzí hygienické návyky. A to není žádná nevkusná metafora, zkrátka jí to tam sluší a chci být jako ona.

Sex o’clock

Sex Education ze Zlína.

A tohle opravdu nevím, jak rozvést na víc odstavců. Hodně se mi líbí, jak Adam trsá. První dojem z něj jako z postavy je trochu rozpačitý, ale když tancuje, je vidět, jak moc si věří. Vůbec se mi tady hodně líbí psychologie postav.

Jitřní záře

Kdo si pamatuje Půlnoční bouřičku AKA Elišku Gaiu, která je dneska už vdaná pracující mamina, občas dá nějaký rozhovor do novin a vlastně si žije svůj život. Ale seroš podle jejího dětství je hodně zajímavý. No a kdo si Elišku Gaiu nepamatuje, tak připomenu krátkou anotací, o co vlasně šlo.

Byla jednou jedna hippie rodina žijící svou vysněnou existenci plnou svobody a soběstačnosti. Ostentativní antisystémovostí se stala trnem v oku místnímu OSPODu, který jí tak trochu zbytečně zavařil. Kromě konfliktu o úředně neuznatelné jméno tu byly další administrativní problémy, které měla rodina problém splnit. A na konec toho všeho se Eliška Gaia vzepřela a odešla do systému, proti němuž rodiče celý život bojovali, aby mohla normálně chodit do školy a žít svůj vlastní život podle sebe.

Na seriálu se mi jako osobě nakloněné alternativnímu životnímu stylu líbí, že žádné straně nenadbíhá. Vidíme chyby obou stran a chápeme jejich postoje. Rozhodnutí už třeba méně. Statek působí tak trošku jako malý Eden, samozřejmě pro ty, co o to stojí.

Guru

Aneb jak jsem po letech přestala na chvíli milovat Vojtu Kotka, protože jestli něco umí, tak zahrát slizáka. Guru, stejně jako Jitřní záře, popisuje mediálně známý případ. Jakýsi Jarda Dobeš se nazval nadsamcem a údajně podstoupil nejvyšší zasvěcení do tantrických rituálů, které mají prý schopnost odblokovat blokády v ženském těle. Pochopitelně souloží. To, co guru nazývá posvátným terapeutickým rituálem, některé jeho klientky označily za znásilnění. Cokoli dokázat bylo náročné. Guru se pokoušel požádat o Filipínách o politický azyl, neboť se cítil být postihován z náboženských důvodů. Dnes Dobeš běhá na svobodě, protože si podle některých soudů v detenční vazbě odseděl dost. Evidentně si to nemyslí všechny soudy, jelikož podle nedávných zpráv z médií bude proces možná obnoven. Takže uvidíme, uvidíme.

Na seriálu se mi líbí, stejně jako u Jitřní záře, vedený dialog o hranicích toho, co je v pořádku a co není. Guru byl ale poněkud striktnější. Tato kauza je pravděpodobně jedna z těch, která příspěla svou troškou do debaty o tom, jak se vlastně správně vyslovuje konsenzus.

Iveta

A nakonec si dáme ještě Aničku Fialovou v neméně tesklivé roli oproti minisérii Guru. Máme tu krátký, ale vizuálně nádherný seriál od Barletty. A zase je to podle skutečného příběhu a zase je to telenovela, ale v tomto případě nám to snad ani tak nevadí. Ne? Protože Ivetku jsme měli všichni tak nějak trochu rádi, i ti, kteří tvrdí, že ani moc ne. Nakonec nám bylo líto toho, co se z ní pro její krásnou povahu stalo; tomu se bude patrně věnovat poslední série. Líbí se mi, jak autoři staví do kontrastu pohádkově laděnou estetiku doby a bolest, kterou Bartošová prožívala.

Viděli jste některý z těchto seriálů? Dejte mi vědět, co si o nich myslíte, případně co byste mi na Voyo doporučili. Zn.: Ideálně detektivky. 🙂