Jsem optimista a jestli něco nadevše miluju, tak je to proměna světa v lepší místo. Máte pocit, že copywriting je trochu klikatá cesta k tomuto koníčku? Omyl.
Na planetě máme tisíce, možná miliony profesí, které mají na světě svůj zásadní účel. Mým cílem je pomoci firmám sdělit světu, jaký poklad se skrývá ve skladu nebo nabídce každé z nich.
Už jsem pracovala s malými firmičkami, prodejci služeb i zboží různého typu. Nejraději pracuji s lidmi, jejichž produkt má svou osobnost: víly, které míchají domácí krémy, kouzelní strýčkové stavějící dřevěné chaloupky v horách, průvodci a koučové, s nimiž se můžete pokusit najít svůj životní příběh třeba v lese.
Při práci je pro mě důležitá loajalita: jsem ráda loajální vůči produktu, se kterým pracuju. Proto je pro mě důležité, aby byl v souladu s mými morálními principy.
Ale ani obchodní duch mě neudrží daleko od psacího stroje a snu vydávat knihy. Nebo dokonce psát a natáčet filmy. Kdo ví! Život je dobrodružství.
Více se dozvíte zde, nebo na mém LinkedIn.
Co vás ještě může zajímat?
Jak jsem se dostala ke psaní?
Považuju za samozřejmost, že psaní je poje poslání, neboť když vám sudičky do vínku nadělí něčeho příliš, tak se to stane vašim hlavním vyjadřovacím prostředkem.
Třetím rokem studuji scenáristiku a dramaturgii na nejlepší umělecké škole, se kterou jsem vůbec mohla mít tu čest: na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
FAMU není první školou, na které jsem měla tu čest být součástí akademické obce: dříve jsem studovala v Olomouci, na Filozofické fakultě Univerzity Palackého českou filologii, tedy literaturu a jazykovědu. Nadšení pro tento obor ze mě nevyprchalo, stále se věnuji například psaní literárních recenzí.
Proč se věnuji právě copywritingu?
Řekněme si to narovinu. Copywriting vždycky byl nejjednodušší cestou, jak se dostat profesně k psaní. Přesto se jedná o obor, v němž je nutné se stále profesně rozvíjet. Tím, že denně využíváme internet a objevujeme nové trendy, se mění i způsob, jakým přemýšlíme a pracujeme.
Copywriting je pro mě taktéž činnost, při které se mohu věnovat věcem, které považuju za důležité; a to způsobem, který je mi nejpřirozenější.