Svět je bezpečné místo

Nebudu lhát, jsem pěkně unavená.

Jsem unavená z toho pořád ladit mindset. Jsem unavená z toho bejt pořád pozitivní. Jsem unavená z toho, jak mě atakují bloky a limity a strachy. Jdu z nuly na sto, chvilkama se chvěju láskou člověka, kterého si manifestuju do života jako partnera a zároveň řeším všechny srágorky, který mi afirmace vyplavují.

Napřed jsem si myslela, že to je taková formální brnkačka a že je to celý hrozně moc propojený se self-conceptem, který jsem řešila minulý týden.

Ale došlo mi, jak moc vnější svět zrcadlí to, co mám vevnitř. Například jsem řešila, proč lidi, které mám ráda, odcházejí nakonec s jinými lidmi, načež se mi vyzrcadlily toxické vztahy z dětství, které jsem si nikdy neuvědomovala a nepřipadalo mi, že hrají takovou váhu, nicméně ano, hrají a hází mi do cesty nepříjemné věci. Proč? Protože si to mám prostě zpracovat. 

Přistupuji ke každému jednomu člověku jako k odrazu sebe samé a hádejte co: začal mi do cesty skákat jeden hejtr za druhým.  A dost zraňovali. Způsobem, kterej ale paradoxně navazoval na to, co jsem psala v předchozím odstavci. Jsem z toho pořád trochu konsternovaná. Na druhou stranu si můžu vážit toho, kolik super lidí jsem k sobě za poslední týdny zavolala a stavím na tom.

 

Připadá mi, že je jednodušší manifestovat větší a nedostupnější ryby, protože nejsem každou vteřinu konfrontovaná s 3D realitou. Na druhou stranu, jako bych se s ní konfrontovala dobrovolně.

Takže si odpovídám na otázku, kterou jsem si položila před týdnem: stačil týden na posílení self-conceptu? Ani hovno. Je to konstantní práce a moje tělo a vědomí je nakonec 

A co moje dlouhodobé cíle?

Začínám opatrně.

Co se týče financí, nenastala žádná zvláštní změna, nicméně konstantní chudoba posledních měsíců mě neskutečně posílila. Ani mi nepřišlo, že tady dva týdny jedu zbytky. Taky jsem vypustila jeden nový projekt “Odblokuj se!” …ten teda úplně milionový zatím není, ale jsem na sebe pyšná, že jsem vypustila něco, co dává smysl.

Na tunění zraněného kotníku jsem vůbec nepomyslela.

Co se týče spolubydlící, tak se stala šílená věc. Našla jsem si sice naprosto skvělou spolubydlící, přesně takovou, jakou jsem chtěla, ale zároveň mi ta stará oznámila, že zůstává. Řeším, jak se dá situace na energetické bázi zvládnout a co je vlastně v mé noci.

Tajemství se zdá být nakonec nejvíc vyčerpávající částí manifestace, které věnuju veškerou energii, jež mě naprosto vysává. Zde opět kolabuje můj self-concept. Je to důvod, proč ho budu muset budovat a proč se budu muset soustředit i na ostatní “části” výzvy. 

Musím zase zkrátka najít způsob, jak se od toho všeho vyčistit a dostat se do normálu. Každý jeden krok mi hází starý limity… a to je naprosto boží! Naprosto boží, protože s nimi můžu pracovat.

Je tedy patrné, že self-concept a vnější svět jako bezpečné místo budu muset ještě dál zpracovávat. Další týden se vrhnu na svý dlouhodobý cíle. Kde chci bejt, co chci mít a co si zasloužím. Budu to asi všechno na sebe nabalovat a snad to bude mít efekt.

 

 

JINAK SE TOTÁLNĚ VAJBÍM, v téhle chvíli na lásku, ale jinak pracuju obecně na své enviromentální a mentální dietě. Dávám velice velký pozor na to, na co myslím a čím se obklopuju. Stojí to za to! Proto s vámi sdílím svůj playlist lásky a sebevědomí, který poslouchám dvakrát denně při venčení psa, když potřebuju posílit své vibrace lásky.

Myslete na mě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *