Rozdíl mezi MANIFESTACÍ a PŘÁNÍM

Jestli se ti nedaří zhmotnit si vytouženou verzi reality, patrně děláš blbě některou z těchto věcí. Jak poznáš, že si něco přeješ namísto toho, abys na tom pracoval*a? Proč se ti nedaří naplnit svá přání?


Co to je MANIFESTACE?

K napsání tohoto článku mě motivovalo video, které jsem viděla před pár dny. Jedna vloggerka četla “jako vtip” slovníkový výklad slova “manifestace“, který vypadal zhruba takto:

Pak rychle se smíchem začala vysvětlovat, že to takto samozřejmě není. A mě to zvedlo z postele.

Jak jako není? To přece manifestace přesně je! Tím se odlišuje manifestace od přání!

Manifestace (a ano, i v našem slova smyslu) je právě to: je to dokončený vyslovený statement, často zakončený nějakým rituálem nebo gestem (peticí, performencí, slavnostní přísahou, přípitkem, potřesením ruky…). Je to dohoda mezi mnou a něčím mimo mě, že jsem připravená zastávat určitá stanoviska a žít podle nich. Vyslovením manifestu a zakončení rituálu dávám najevo, že myslím danou věc vážně a že od té chvíle budu vystupovat jako osoba, která obsah těchto projevů zastává.

Vezmi si jako příklad příslušnictví k nějaké víře. U většiny náboženství se předpokládá nějaká příprava, pak dojde k určitému zasvěcení spojenému s nějakým slibem či přísahou (například během křtu v katolické církvi se rodiče i kmotři výslovně zříkají Satana, prohlašují, že budou vychovávat dítě v souladu s určitými principy a veřejně vyslovují to, že věří v Boha Otce Všemohoucího. Následuje rituál (samotný křest vodou), který zbaví podle tradice dítě dědičného hříchu a poté se má za to, že začíná po křesťanské stránce ten “opravdový život”.

Suma sumárum:

  1. Záměr,
  2. rituál,
  3. projev v realitě.

To zní a vypadá trošku jinak, než prosté přání, ne?

Původně jsem chtěla použít extrémní příklad Jana Palacha, který měl nějaký záměr (probudit národ), který sepsal v určitém prohlášení, jež stvrdil rituálem (upálení) a celá ta myšlenka se projevila nějakým způsobem ve fyzické realitě (reakce společnosti). Ty se naštěstí nemusíš upalovat nebo napadat Polsko, abys dokázal*a zhmotnit svůj záměr. Dvojka a trojka jsou v některých případech spíš totéž. Vysvětlím:

když se například rozhodneš být ve vatě, tak se očekává, že vyslovíš nějaký záměr (mít hojnost, tedy tady je potřeba si uvědomit, co to pro Tebe znamená; pro někoho jsou to lesklý kabelky z Pařížský a létání na Bali, ale pro mě jsou to třeba slušný barefooty a moct si koupit na fesťáku merch, aniž bych pak musela domů stopovat). Záměr stvrdíš rituálem nebo gestem. Nicméně podle učebnic magie už samotný rituál je projevem Tvého záměru v realitě. Mezi rituálem a naplněním záměru je synchronicita, nikoli kauzalita.

Nicméně nejdůležitějším krokem na celé věci je právě to no. 3, na které spousta lidí zapomíná. Skončí u jedničky, což je vlastně paralela k tomu, že si necháš zboží v košíku, neodešleš objednávku a brečíš, že objednávka nedorazila. A tak namísto záměru vyslovuješ přání.

Co je to PŘÁNÍ?

Také přání má svou definici.

manifestace přání

Taktéž se mi moc líbila definice slova “touha” z Wikipedie: “Touha je silný a reflektovaný nenaplněný (!!!!!!!!!!!) vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí. Žádost a buddhistická žízeň (tanhá) je naproti tomu méně reflektovaná. Touha může člověka tížit jako stesk, je však také důležitým motivem jednání.

Z výše uvedeného plyne, že touha/přání jsou spojené spíše s nedostatkem, než s dostatkem (NENAPLNĚNÝ VZTAH!!!). Taktéž vyplývá, že přání může vyslovení záměru předcházet, ale nedá se očekávat, že samotné přání touhu naplní.

A právě z toho důvodu nerada používám spojení “manifestace přání”, je to prostě protimluv. Slovo přání vnímám spíš jako sloveso. Je to totéž, jako třeba manifestace pečení nebo manifestace cesty na poštu. Protože si manifestuješ ten proces, ne ten výsledek.

Ale my si chceme manifestovat ty výsledky, že jo. Nikoli procesy a další průtahy.

Další věc, která z textu na Wikipedii vyplývá, je posloupnost “potřeba – přání – touha”. Touha se, pokud tu charakteristiku mám použít, řadí k tzv. negativním emocím a má podle teorií o vibračních frekvencí emocí nízké vibrace (v emoční tabulce vibračních fekvencí se nachází mezi vztekem a strachem… to je k zamyšlení, ne?) Touha rovná se pocit neuspokojení. Čili přejeme-li si něco, toužíme-li po něčem, to, co si manifestujeme do reality, je právě ona nespokojenost. Ve chvíli, kdy si něco přejeme, nemanifestujeme naplnění toho přání, ale nedostatek předmětu, který dané přání má zahrnovat.

Jak si tedy můžeš manifestovat přání? Nijak. Manifestace přání je logický nesmysl; mnohem lepší je přání se zbavit a soustředit se na čistou manifestaci. Tedy na jasný postoj.

Závěr

Je fakt hrozně těžké něco požadovat a zároveň netoužit. Klíčem je ale zbavit se závislosti, zbavit se potřeby danou věc mít a stavět si ji na piedestal. Ke zhmotnění záměru není potřeba ten či onen rituál, je důležité mít jasný postoj a zbavit se potřeby vlastnit. K tomu je nutné zbavit svou mysl toxických myšlenek, které tě budou stahovat na dno. Přihlaš se do mého workshopu MENTÁLNÍ DIETA KE ZHMOTNĚNÍ ZÁMĚRU, který bude odvysílán v neděli 22. 5. 2022, ale bude možné získat také záznam.

1 komentář u “Rozdíl mezi MANIFESTACÍ a PŘÁNÍM”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Education Template

Masterclass za 49 Kč!

Mentální hygiena ke zhmotnění záměru

 

Nebo se podívej na všechny prémiové programy.